Základní informace o programu
„Digitální Česko“ je souborem koncepcí a implementačních plánů zajišťujících předpoklady dlouhodobé prosperity České republiky v prostředí probíhající digitální revoluce. Jeho náplň je možné definovat pojmem:
Strategie koordinované a komplexní digitalizace České republiky 2018+
"Digitální Česko" zastřešuje tři hlavní pilíře (dílčí koncepce / strategie), které tvoří jeden logický celek s velkým počtem vnitřních vazeb, ale zároveň ve struktuře reflektují zacílení na různé příjemce a rovněž odlišnosti dané současným legislativním vymezením:
- Česko v digitální Evropě
- Informační koncepce České republiky, (Digitální veřejná správa)
- Koncepce Digitální ekonomika a společnost
Hlavním důvodem rozdělení materiálu do tří pilířů / dílčích koncepcí je pojmutí všech oblastí, které tvoří předpoklad k úspěšné digitalizaci České Republiky.
Struktura programu Digitální Česko
V této struktuře jsou vypracovány koncepční materiály, návazné implementační plány a probíhá řízení realizace všech cílů programu
01 Hlavní cíle pilíře „Česko v digitální Evropě“
Česká republika musí být schopna identifikovat přínosy a rizika evropských zásahů do digitálního trhu a společnosti, hrát aktivní roli v evropských vyjednáváních a ambiciózně prosazovat dílčí cíle a pozice, a to napříč evropskými institucemi. Za efektivní prostředek k prosazování pozic ČR je její zapojení do neformálních koalicí, jako je například skupina podobně smýšlejících států k DSM. Dalším uskupením, v rámci kterého, se dá v různých oblastech digitální agendy nalézat průsečíky, je i Visegrádská skupina (V4). Neméně důležitá je komunikace vůči Evropskému parlamentu a Evropské komisi. Přístup České republiky a její státní správy nesmí být pouze reakční, ale proaktivní se snahou přicházet s vlastními tématy a podílet se na tvorbě agendy. Cílem je také prezentovat aktivity a úspěchy na národní úrovni v rámci struktur EU.
Vzhledem k tomu, že agenda jednotného digitálního trhu v Evropě přesahuje gesce jednotlivých resortů a svou podstatou vyžaduje intenzivní konzultace s hospodářskými a sociálními partnery, efektivní horizontální koordinace je klíčová pro zajištění jednotného vystupování a prosazování zájmů České republiky. Koordinační role je svěřena Úřadu vlády, a to konkrétně prostřednictvím Oddělení koordinace digitální agendy.
Česká republika bude usilovat o zajištění adekvátního způsobu, jak financovat rozvoj DSM aktivit, a to i v rámci diskuzí o víceletém finančním rámci. Aktivně se také v tomto ohledu zapojí do debaty o budoucí podobě kohezní politiky.
Česká republika bude prosazovat formování a přijetí evropské legislativy, která přinese konkrétní pozitivní dopady pro občany a firmy. Důležité je zvážit dopady na trh a na ekonomiku, ale stejně tak i na trh práce nebo vzdělávání. Je nutné vzít v potaz i společenský a etický rozměr rozvoje nových technologií a obchodních modelů. Tento aspekt provazuje koncepci Česko v digitální Evropě s koncepcí Digitální ekonomika a společnost, která se na vývoj i dopady digitálních technologií zaměřuje.
Občané a celá nestátní sféra mají právo vědět, jaká témata se na evropské úrovni řeší a jaká legislativa se právě projednává. Digitalizace a rozvoj nových technologií nabízí obrovské příležitosti a neméně významné výzvy – ovlivňuje, jak žijeme, jak komunikujeme, podnikáme. Evropská legislativa a další aktivity EU v tom, jak bude vypadat naše digitální budoucnost, hraje velkou roli. Občané a podniky musí mít přísun aktuálních informací tak, aby, pokud chtějí, měli dostatečný přehled jak o chystaných iniciativách, tak o probíhajícím vyjednání, a mohli se zapojit do rozhodovacího procesu (např. prostřednictvím veřejných konzultací). V českém prostředí chybí jeden centrální informační kanál, kde by bylo možné tyto informace získat, a to především ve fázi, které předchází vydání konkrétní legislativy.
Česká republika bude usilovat o co nejširší zapojení českých firem, občanů, aktérů na komunální úrovni a akademického a neziskového sektoru do konzultačního procesu ohledně nových témat a konkrétních návrhů v oblasti jednotného digitálního trhu. Bude komunikovat a podporovat možnosti zapojení do veřejných konzultací Evropské komise a členství českých subjektů v tzv. High-Level Groups. K jednotlivým oblastem a iniciativám povede širokou diskuzi s partnery na národní úrovni.
Vláda ČR kontinuálně pokračuje v úsilí, aby ČR byla aktivním a srozumitelným partnerem v Evropské unii. Tento přístup předpokládá znalost potřeb ČR a schopnost formulovat na jejich základě priority ČR v EU. Při vytváření priorit v oblasti digitální agendy EU vychází ČR z otevřenosti české ekonomiky, výrazné orientace na export a spolupráci se třetími zeměmi. Česká pozice bude odrážet dynamický vývoj digitální agendy EU, nicméně nebude podporovat protekcionistická opatření, která mohou v konečném důsledky vést k fragmentaci a uzavírání evropského trhu vůči mimoevropským partnerům a zbytku světa.
Úřad vlády ve spolupráci se Stálým zastoupením v Bruselu a jednotlivými gesčními ministerstvy hrají klíčovou roli v prosazování národních pozic ČR u prioritních témat v oblasti digitální agendy EU. Seznam níže uvedených témat není taxativním výčtem všech priorit ČR. Vzhledem k dynamičnosti oblasti digitální agendy EU bude zaručena flexibilita v souladu s níže zmíněnými principy tvorby národních pozic, jako jsou konzultace nevládních partnerů, mezirezortní koordinace a mezinárodní partnerství.
02 Hlavní cíle „Informační koncepce České republiky“
Obsahem cíle je realizace konkrétních služeb eGovernmentu pro všechny skupiny veřejnosti (zejména občany ČR, podniky/podnikatele, ale rovněž cizince na území ČR), mimo jiné v souvislosti s přijatým nařízením o zřízení jednotné digitální brány. Nestačí, aby on-line služby byly pouze přívětivé, musí být rovněž bezpečné a efektivnější jak pro klienta, tak pro úřad. Půjde primárně o služby první volby umožňující řešení nejběžnějších životních situací v různých agendách veřejné správy ČR, a jako takové musí být navrhovány a budovány. Důležitou roli hrají rovněž firmy ICT sektoru, které doplňují služby státu o kategorii komerčních služeb souvisejících se službami veřejné správy. Plnění tohoto cíle vytváří hlavní služby s přidanou hodnotou pro klienty, jejichž užívání může být měřeno a vede tak přímo k naplnění měřítka hlavního cíle. Následující hlavní cíle pak vytvářejí předpoklady pro úspěšnou realizaci dílčích záměrů spadajících pod hlavní cíl č. 1. Pokud má být vize ČR naplněna (ČR se má využívám služeb e Governmentu dostat mezi vyspělé země), tak musí být naše metodika hodnocení eGovernmentu v ČR zejména v souladu s metodikou DESI indexu Evropské komise, ale i EGDI indexu OSN (musíme měřit stejné věci a stejnými měřítky).
Tato kategorie služeb (používá se rovněž termín z angličtiny „front-office“ ve smyslu obsluhy koncových uživatelů služeb veřejné správy) zahrnuje různé komunikační kanály (rozhraní) od samoobslužných plně digitálních po asistované s pomocí úředníka.
Budované služby lze obecně dělit na tři skupiny:
- informační služby
(zejména poskytování informací a znalostí veřejnosti), - interaktivní služby
(individuální poskytování personalizovaných informací různými informačními kanály) a - transakční služby
(typicky podání všech typů, včetně provedení platby nebo rezervace termínu pro prezenční jednání, získání potvrzení a doručení rozhodnutí úřadu)
Současně usilujeme o implementaci co nejvíce tzv. integrovaných on-line služeb veřejné správy, propojujících všechny tři předchozí skupiny on-line více úřadů služeb dohromady na jednom místě, zakrývajících tak pro identifikovaného autentizovaného a autorizovaného klienta skutečnou složitost a komplexnost výkonu působnosti veřejné moci v ČR.
Externí služby pro klienty nebudou nikde dostatečně funkční bez zásadní proměny vnitřního chodu úřadů a bez jeho trvalých změn (zlepšování, adaptace). Cesta k samoobslužným on-line službám musí vést přes zásadní zjednodušování a elektronizaci celých jejich realizačních procesů. Zjednodušování komunikace a procesů je pak vedle digitalizace jedním ze základních zdrojů efektivity veřejné správy a nedílnou součástí zodpovědnosti věcných správců za procesy správy těchto služeb.
Cílem eGovernmentu není pouze rozvoj rozmanitých online služeb, ale též jejich sjednocování a konsolidace do společných integrovaných on-line služeb, viz princip „Jeden stát (Whole-of-Government)“.
Výše zmíněné aktivity budou v souladu s přijatým nařízením o zřízení jednotné digitální brány a harmonogram implementace těchto aktivit bude odpovídat termínům stanovených tímto nařízením.
Zlepšení oblasti služeb eGovernmentu je podmíněno odpovídající legislativou –stávající i nově přijímanou. Kvalitní legislativní proces je základem jak pro přijímání nových právních norem, tak novelizaci těch stávajících (zde ve smyslu jejich „digitální přívětivosti“, která by se měla stát přirozenou součástí nově přijímaných i revidovaných právních norem).
Pravidla digitalizace služeb veřejné správy jsou vytvářena jak na národní úrovni, tak také na evropské úrovni, kde by se v tomto ohledu měla ČR stát aktivním členským státem a více ovlivňovat již samotnou tvorbu nových legislativních i nelegislativních opatření EU. Právní úprava na národní úrovni by měla využívat transpozičních možností, které evropské právo připouští a zároveň by měla svou dikcí umožnit a podpořit rozvoj moderních technologií.
Právní řád by měl být jako celek nejen digitálně přívětivý, ale zároveň by neměl klást překážky ve využívání možností digitálních nástrojů a služeb, které odpovídají technologickým standardům 21. století.
Cílem opatření je ve spolupráci se sociálními partnery a s dalšími subjekty vytvořit prostředí, podporující českou společnost v digitální transformaci. Plnění tohoto cíle je spolu s legislativními úpravami klíčovým předpokladem významného posunu v celé oblasti vzdělávání, výzkumu a vývoje, ICT infrastruktury, legislativy, trhu práce, standardizace a kybernetické bezpečnosti. Je třeba se zaměřit na vytvoření příznivých podmínek pro oblast eGovernmentu. Podporovat firmy a občany v přijímání digitálních technologií. Vytvořit prostředí příznivé pro vznik, vývoj atestování digitálních a mobilních služeb a s tím související nastavení očekávání občanů.
Za „digitalizaci“ se přirozeně považuje transformace dosud nedigitalizovaného obsahu na plně digitální, nicméně spadá sem i posun ve významné a komplikované oblasti zavedení průkazné elektronické identity všech subjektů a rovněž zkvalitnění dosud nekvalitního, již existujícího digitálního obsahu (např. obsah Registru práv a povinností).
Z hlediska předpokladů efektivního využití eGovernmentu a zlepšení mezinárodní konkurenceschopnosti ČR tvoří zásadní oblast rovněž rozvoj vysokorychlostních sítí, zejména dostupnosti vysokorychlostního internetu. Do tohoto cíle rovněž spadá rozvoj komunikační infrastruktury veřejné správy.
V návaznosti na rozšiřování pravomocí a zodpovědností pracovníků při transformaci úřadů jsou zvýšení úrovně kompetencí (způsobilostí), celková kapacita a její efektivní využití, zejména u zaměstnanců ICT ve státním sektoru, klíčovou prioritou IKČR. Ačkoli koncepce počítá s radikálně lepším využitím expertů i služeb privátního sektoru, nemohou být veřejnoprávní eGovernment služby na privátním sektoru závislé. Řada historických „vendor lock-in“ řešení je kromě finančních ztrát pro eGovernment rovněž významnou brzdou rozvoje. Celkové řešení cíle nebude ani jednoduché, ani krátké. Nicméně vhodně definovaná strategie může přinést poměrně brzy významné přínosy. Jde i o novou politiku vyhledávání a práce se zejména IT speciality v rámci státu, propagaci a budování image této práce, lepší propojení potřeb státu v oblasti digitálních služeb a vzdělávacího systému.
Nutno rozlišovat fungující, dlouhodobé a vyvážené partnerství s „férovými“ podmínkami pro obě strany, s možností „exitu“ od vendor-lock-in.
Tento cíl zahrnuje realizaci konkrétních úkolů tak, aby vnitřní struktura, funkce a výkonnost orgánů veřejné správy a jejich připravenost k implementaci neustálých změn a zlepšování odpovídala stupňujícím se požadavkům na množství a kvalitu elektronických služeb veřejné správy a na nákladovou efektivitu jejich realizace. To představuje i rostoucí požadavky na množství a kvalitu zaměstnanců ICT, ale i v ostatních rolích, podílejících se na klíčových změnách, a to i přes zvyšující se efektivitu úřadů celkově.
Úřady musí rozumět svým službám, musí mít dostatečnou kapacitu, kompetenci a zodpovědnost za jejich trvalý rozvoj podle měnící se legislativy, podle zpětné vazby na služby od klientů, podle jejich měnících se uživatelských zvyklostí a podle měnících se technologických možností a standardů.
Kapacity kompetentních úředníků pro jejich zapojení do návrhů a realizací změn je potřebné zvyšovat i jejich uvolněním díky rostoucí vnitřní efektivitě úřadů, ať už je to pokračující digitalizace a zjednodušování vnitřních procesů úřadů a poskytnutí jednoduchých a konsolidovaných elektronických nástrojů, jako je portál úředníka.
Do působnosti plnění tohoto významného cíle patří zejména celkové řízení realizace IKČR a celková centrální koordinace rozvoje oblasti eGovernmentu. Jedná se tedy v porovnání s ostatními cíli více o dlouhodobý proces řízení/implementace strategie. Právě zde jsou jasně definovatelné cíle střednědobého charakteru schopné přinést významná zlepšení celku, jako je zavedení řízení eGovernmentu pomocí standardizovaných principů a postupů „Enterprise architektury“, zlepšení řízení souvisejících znalostí, implementace architektury sdílených služeb do jednotlivých architektur orgánů veřejné moci, zavedení centralizovaného řízení státních podniků a agentur specializovaných na poskytování ICT služeb a vybudování institucionální kompetence metodicky řídit procesy útvary informatiky OVS a řídit všechny fáze životního cyklu ISVS, za účelem optimalizace výkonnosti a celkové efektivity eGovernmentu jako celku. V případě zavádění centralizovaného řízení pak bude nutné zhodnotit jeho nelegislativní i legislativní možnosti řešení s ohledem na jeho dopady do oblasti hospodářské soutěže, zadávání veřejných zakázek, rozpočtových pravidel i nakládání s majetkem státu (např. novelizaci zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku a dalších).
Cílem je, na základě centralizované znalosti o záměrech modernizace a rozvoje ICT VS, tyto akce začít navzájem koordinovat, minimalizovat jejich zbytečné překryvy a maximálně využít možnou synergii disponibilních finančních, personálních i časových zdrojů a znalostí všech stupňů VS ČR.
Externí služby pro klienty nebudou nikdy dostatečně funkční bez zásadní proměny vnitřního chodu úřadů a bez jeho trvalých změn (zlepšování, adaptace). Cesta kdigitálním službám musí vést přes zásadní zjednodušování a elektronizaci celých jejich realizačních procesů. Zjednodušování komunikace a procesů je pak vedle digitalizace jedním ze základních zdrojů efektivity veřejné správy a nedílnou součástí zodpovědnosti věcných správců za procesy správy těchto služeb.
Stejně jako klient (občan nebo organizace) má i úředník právo na efektivní služby IT podpory výkonu jeho funkcí při poskytování služeb veřejné správy. I úředník má mít všechny informace dostupné na jednom místě, v ergonomickém Front-endu Portálu úředníka, dostupné z různých zdrojů vBack-end integraci. Ke všem se má dostat s jednotnou elektronickou identifikací.
I podpůrné a provozní funkce úřadů musí být digitálně transformovány tak, aby úředníky nezatěžovaly administrativou
a zásadně usnadnily, zkrátily a zefektivnily poskytování interních služeb úřadu. Tím se dále zvýší úředníkům prostor
na poskytování služeb externím klientům. Proto směřujeme k bezpapírovému úřadu podpořenému vzájemně integrovanými provozními systémy, poskytujícími služby v Portálu úředníka.
Digitální transformace vnitřního chodu úřadů i jeho vnějších služeb se neobejde bez posílení a neustálého rozvoje ICT infrastruktury úřadů. Její struktura a funkce se budou měnit i v závislosti na přesunu řady IT služeb do eGovernment Cloudu.
03 Hlavní cíle koncepce „Digitální ekonomika a společnost“
Pro skutečné přínosy digitální ekonomiky pro konkurenceschopnost ČR je nutné, aby se společnost přetvářela na základě našich vlastních znalostí a naší vlastní a aktivní práce, nikoli pouze pasivním a opožděným přijímáním globálních trendů a produktů.
Proto se dílčí cíle zaměřují na rozmanité formy podpory jednotlivců a organizací a dalších subjektů, zapojených do základního i aplikovaného výzkumu nových technologických i společenských principů, do vývoje a ověřování nových zařízení a služeb, i těch, které inovativní produkty a služby pro podporu digitální ekonomiky uvádějí na trh.
Cílem je zajištění podpůrného zázemí výzkumným organizacím zaměřeným na základní a aplikovaný výzkum, start-upům i všem ostatním českým firmám s důrazem na MSP a dalším subjektům podílejícím se na vytváření a zavádění inovativních řešení a technologií do každodenního života. Nejedná se pouze o zajištění finanční podpory či zavádění daňových odpočtů, ale také o zajištění legislativního rámce umožňujícího rozvoj a vývoj technologií a inovativních řešení. Součástí podporovaného výzkumu jsou nejenom nejnovější technologie, jako je umělá inteligence, a jejich očekávané hospodářské přínosy, ale také poznání možných negativních dopadů na lidskou společnost a způsobů zajištění její dlouhodobé udržitelnosti.
Česká republika se aktivně zapojí do výzkumných a vývojových aktivit v rámci jednotného digitálního trhu. Klíčové je zejména efektivní zaměření týkající se zpracovávání enormního množství (objemu) dat, s cílem jejich efektivního využívání pro aktuální potřeby i budoucí výzvy digitální ekonomiky (např. Inteligentní dopravní systémy, kyberbezpečnost, stárnutí populace, výzkum a vývoj nových materiálů, včetně nanomateriálů atd.). V této souvislosti je také klíčové zabývat se problematikou vysoce výkonné výpočetní techniky (HPC) a rozsáhlých datových analýz (tzv. Big Data). Tyto technologie významným způsobem přispívají k řešení klíčových socioekonomických výzev např. v oblasti zdravotnictví (návrh nových léčiv a personalizovaná medicína), v oblasti průmyslu, stavebnictví a dalších oblastí (nové materiály, zkrácení vývojových a výrobních cyklů), v energetice (vč. např. efektivního využívání zdrojů energie, vývoje možných nových zdrojů energie, optimalizace distribuce energie).
Modernizace ekonomiky, rozvoj podnikání a konkurenceschopnosti by měly ve svém důsledku přispět k růstu produkované přidané hodnoty, životní úrovně a blahobytu celé společnosti. K tomu, abychom výhod nových technologií a toho, co přinášejí, dokázali plně využít, je třeba podporovat optimální digitální transformaci komerčního, neziskového i veřejného sektoru ve všech odvětvích společenského života. Důležitou roli přitom hraje i sociální dialog a legislativní i nelegislativní opatření v návaznosti na měnící se trh práce a sociodemografický vývoj ČR.
Pro pozitivní rozvoj české ekonomiky je třeba podporovat využívání nových technologií a obchodních modelů, vznik inovací a produkci s vysokou přidanou hodnotou. Zejména u organizací malé a střední velikosti je pak třeba efektivně podpořit opatření k zvýšení jejich takzvané “digitální zralosti”. Zároveň je právě pro ně klíčové dohlížení a vymáhání právních předpisů, zejména pravidel hospodářské soutěže, a to právě v nových a transformujících se odvětvích ekonomiky.
Digitalizace společnosti je mezioborovou agendou, přesahující z ekonomických odvětví jako jsou IT a telekomunikace, průmysl, stavebnictví, finance, energetika a služby do dalších odvětví, jako např. do kultury, zemědělství, zdravotnictví, sociálních služeb nebo veřejné správy (Smart Cities) i do ostatních segmentů společnosti. Účelem tohoto cíle je proto definovat hlavní agendy, systematicky je konsolidovat, sledovat jejich vývoj, vzájemně propojovat informace a koordinovat jejich praktické naplňování.
Obsahem cíle je potřeba rozvíjet relevantní schopnosti a vědomosti členů společnosti a vytvářet moderní trh práce s vysokými standardy. Klíčový je rozvoj takzvaných „digitálních dovedností “občanů, a to i v roli spotřebitel ů, jejichž práva jsou platná a aktuální i v digitální době a kteří o svých právech vědí a jsou motivováni jejich dodržování; vymáhat. Jedině tak zajistíme, aby rozvoj a ekonomický růst v této oblasti byl inkluzivní a přinášel vyšší stabilitu společnosti.
Součástí dílčích cílů jsou i opatření prevence a zmírnění negativních dopadů digitalizace a tzv. čtvrté průmyslové revoluce jak na ty občany, kteří jejich možností užívají, dále na ty, kteří jich užívají nadměrně nebo jsou na nich závislí, tak zvláště na ty, u nichž může dojít k vyloučení a vzniku nových typů menšin. Je třeba zvýšit schopnost obyvatel země podílet se na digitální ekonomice, na využívání jejích přínosů a také schopnost odolávat negativním dopadům.
Jedním z hlavních dopadů digitální ekonomiky, a především trendů automatizace, robotizace a umělé inteligence je proměna trhu práce očekávaná nejen v průmyslu či stavebnictví, ale i ve službách. A to jak z hlediska vytvoření nebo zániku různých profesí, tak i způsobu, jak bude práce vykonávaná a organizovaná. Nejde přitom jen o zmírnění negativních dopadů, ale i nově vznikající příležitosti, např. vyrovnávání nedostatku pracovních sil. V důsledku čtvrté průmyslové revoluce lze očekávat i výrazné změny v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti. Nové formy pracovních úvazků, nebo zprostředkování práce budou mít významný dopad z hlediska sociálního zabezpečení, zdanění, vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, ochrany zdraví či souladu rodinného a pracovního života. Zároveň dojde k vytvoření nových typů pracovních míst, spojených právě s těmito strukturálními změnami.
Proto je v této oblasti důležitá role státu jakožto aktéra, zajišťujícího soulad jednotlivých politik a ve výsledku zachování sociálního smíru. Důležité je přitom zapojení všech partnerů v rámci tripartity. Klíčová je hlavně modernizace počátečního vzdělávání, podpora dalšího vzdělávání a cílených rekvalifikací, nastavení podmínek na trhu práce a sociální politiky státu.
Předpokladem využití digitálních nebo digitálně podmíněných služeb Společnosti 4.0 je jejich dostatečná dostupnost kdykoli a kdekoli. Tento cíl je tedy zaměřen především na úkoly související s rozvojem infrastruktury, budováním internetových sítí a digitalizací televizního a rozhlasového vysílání.
Kvalitní sítě nové generace – kvalitní a dostatečné pokrytí vysokorychlostním přístupem k internetu je klíčový předpoklad ekonomického růstu ČR. Existence vyspělé internetové infrastruktury, která umožní rychlý rozvoj vysokorychlostního internetu do roku 2020 v souladu s cíli strategie Evropské komise „Digitální agenda pro Evropu“ (tedy dosažení přenosových rychlostí 30 Mbit/s pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s pro alespoň polovinu domácností) je z tohoto pohledu naprosto zásadní.
Zároveň musí vláda reflektovat i cíle „Evropské gigabitové společnosti“ do roku 2025, především strategické cíle definované Evropskou komisí v roce 2016, které jsou následující:
- Všichni hlavní socioekonomičtí hráči, jako jsou školy, univerzity, výzkumná střediska a dopravní uzly, všichni poskytovatelé veřejných služeb, jako jsou nemocnice a správní orgány, a podniky spoléhající na využití digitálních technologií by měli mít přístup k velmi vysokému – gigabitovému – propojení (umožňujícímu uživatelům stahovat/nahrávat 1 gigabit dat za sekundu).
- Všechny evropské domácnosti na venkově i ve městech by měly mít možnost připojení o rychlosti stahování nejméně 100 Mb/s, které lze navýšit na 1 Gb/s.3.
- Všechny městské oblasti a také hlavní silnice a železnice by měly mít nepřerušované pokrytí technologiemi 5G, což je pátá generace bezdrátových komunikačních systémů. Jako prozatímní cíl by pokrytí technologiemi 5G mělo být komerčně dostupné alespoň v jednom velkém městě v každém členském státě EU do roku 2020.
Podpora výstavby veřejných sítí nové generace, jejichž přínos se promítne do dalších odvětví a poskytovaných služeb, je proto jedním z prioritních úkolů vlády ČR.
Součástí tohoto cíle jsou i opatření pro situace způsobené výpadky v síti elektrického napětí, kdy nebude možné využívat výhod digitalizace.
K tomu, aby digitalizovaná společnost dobře fungovala, a aby v ni organizace i občané měli důvěru, je klíčové zajistit bezpečnost v internetovém prostředí. Jedná se, jak o obranu proti kybernetickým útokům a zajištění efektivní a kvalitní kybernetické infrastruktury, tak o ochranu soukromí a osobních i obchodních údajů uživatelů.
Tuto důvěru a bezpečnost je nutné stejnou měrou zajistit napříč všemi sektory, vertikálami digitální ekonomiky. K tomu je potřebné zejména celostní porozumění všem rizikům a hrozbám a koordinovaný vývoj a aplikace odpovídajících opatření, obvykle kombinací právní regulace, technických opatření a vzdělávání a výchovy.
Bezpečná kybernetická infrastruktura tvoří nezbytnou podmínku pro rozvoj digitální společnosti. Vize ČR v oblasti kybernetické bezpečnosti jsou obsaženy v Národní strategii kybernetické bezpečnosti na období let 2015-2020 (NSKB) a v navazujícím Akčním plánu (AP KB). Mezi hlavní principy, relevantní pro rozvoj digitální ekonomiky, patří efektivní zajišťování kybernetické bezpečnosti prvků kritické informační infrastruktury (dále KII), rozšiřování expertní základny, spolupráce státu se soukromou a akademickou sférou, podpora výroby, výzkumu, vývoje a implementace technologií s cílem zvýšit konkurenceschopnost ČR a ochránit její digitální ekonomiku. Nedílnou součástí je i osvěta a zavádění minimálních bezpečnostních standardů. Oblast kybernetické bezpečnosti je také jedním z témat, která se intenzivně diskutují na evropské úrovni. Dokladem tomu je například schválení evropské směrnice o bezpečnosti sítí a informačních systémů (NIS), které vedlo k rozšíření působnosti zákona o kybernetické bezpečnosti na další subjekty s celospolečenským významem. Z toho důvodu je třeba vedle kritické informační infrastruktury zmínit i provozovatele základních služeb a jejich systémy, potažmo i poskytovatele digitálních služeb.
Bezpečnost v prostředí internetu má i druhou stránku, ochranu soukromí a osobních údajů jeho uživatelů a také ochranu majetku, duševního i fyzického zdraví a sociálních a společenských vztahů. Digitální ekonomika již dávno není pouze doménou odborníků nebo poučených laiků. Moderní informační a komunikační technologie umožnily využívat osobní údaje v dříve nebývalém rozsahu. Běžní uživatelé často netuší, že prostřednictvím digitálních technologií je velice snadné sledovat jejich chování coby spotřebitelů i občanů. Získané informace mohou být využity různými způsoby, například k zacílení reklamy, ale také zneužity ke kriminálním účelům.
Nezbytné je rovněž zvýšit schopnost reakce ČR, jako členského státu EU, na kybernetické útoky, vytvořit účinné odstrašující mechanismy a prosazovat trestněprávní důsledky, aby byli evropští občané, podniky a orgány veřejné správy lépe chráněni.
Legislativní a regulatorní oblast patří k nejvýznamnějším přínosům a také možným překážkám ze strany státu jako normotvůrce pro oblast digitální ekonomiky. Hlavní výzva spočívá v zajištění právní jistoty občanů, podnikatelů a investorů a na vytvoření konsistentního, efektivního a předvídatelného právní prostředí.
Zásadní inovace a změny společenských paradigmat digitální ekonomiky se budou přirozeně dostávat do rozporu s platným právem a zejména s etickými otázkami. Především problematika umělé inteligence představuje jednu z největších výzev, která stojí nejen před ekonomikou, ale celou společností v následujících letech. Tento cíl tedy bude řešen samostatně a průřezově, nejen jako součást ostatních cílů jako vzdělávání a trhu práce.
Cílem je tedy zajistit, aby legislativní rámec dokázal reagovat na stávající a nové technologie a další prvky digitální ekonomiky a jejich neustálý vývoj. To souvisí zejména s ochranou a výkonem práv fyzických a právnický ch osob, aniž by docházelo k brždění rozvoje těchto nových technologií a nových byznys modelů. Zároveň je třeba zajistit, aby legislativní rámec významně nezaostával za vývojem ve všech oblastech digitální ekonomiky a umožnil tak jejich další rozvoj. To se týká především nejnovějších aspektů jako např. globálních distribuovaných systémů důvěry, technologie blockchain, tvorba regulatorních sandboxů apod.
Právní úprava musí zajistit také odpovídající ochranu osobních údajů, včetně informovanosti dotyčných osob o jejich zpracování, ale také jejich technické zabezpečení, aniž by tím však zásadně snižovala schopnost evropských firem inovovat a posilovat svoji konkurenceschopnost v rámci dynamického digitálního trhu.
Zatímco podmínkou úspěchu a jedním z cílů IKČR je Digitálně přívětivá legislativa (DPL), ve smyslu podpory digitalizace veřejné správy, pro tuto Koncepci a pro koncepci Česko v digitální Evropě bude třeba se zaměřit na „digitální přívětivost“ práva ve všech dalších aspektech života společnosti, zejména občanského, obchodního, autorského a patentového, ale i trestního a dalšího práva.
Pro zajištění rozvoje digitální ekonomiky, inovací a konkurenceschopnosti jsou potřeba dlouhodobě udržitelné způsoby jejího financování. Především vysoce inovativní obchodní modely se bez stabilního a robustního zdroje financí neobejdou a nemohou rozvíjet a jejich nedostatek tak brzdí celou ekonomiku. Důležitým zdrojem pro oblast nových technologií a inovativních řešení jsou nejen Evropské strukturální a investiční fondy, ale také soukromé zdroje a způsoby financování, které mají v této oblasti celosvětově klíčovou roli. Zásadní je především podpor a investic a kapitálových trhů při jejich financování digitální transformace společnosti, flexibilnější a nové alternativní formy financování a zajištění zdrojů rizikového kapitálu pro rozvoj inovačního ekosystému.
Vzhledem k horizontální povaze opatření v digitální ekonomice je třeba vytvořit funkční koordinační mechanismus, který bude institucionálně ukotven tak, aby mohl efektivně koordinovat aktivity v oblasti digitální ekonomiky napříč veřejnou a státní správou a bylo zajištěno jeho financování. Koordinace musí probíhat nejen napříč státní a veřejnou správou, ale také se zapojením hospodářských a sociálních partnerů.
Mimo jiné potřebné zajistit komunikaci mezi příslušnými institucemi a zjednodušit stávající mechanismy pro maticovou koordinaci, a to zejména:
- mezi oblastmi Digitálního Česka,
- mezi těmito hlavními cíli digitální ekonomiky,
- mezi jednotlivými sektory (vertikálami digitální ekonomiky a jejich konkrétními cíli),
- vytvoření synergií a vazeb s dalšími inovačními projekty a programy v rámci státní a veřejné správy.
Dále je zapotřebí vytvořit mechanismus, zajišťující kontrolu a zpětnou vazbu ke koordinaci a řízení realizace této koncepce jako takové, v souladu s novým statutem RVIS
tři hlavní pilíře (dílčí koncepce/strategie)
Česko v digitální Evropě
Koncepce ČR k podpoře vyjednávání
digitální legislativy v EU
Informační koncepce ČR
Koncepce budování eGovernmentu v ČR 2018+ a jeho IT podpory podle zák. 365/2000 Sb.
Digitální ekonomika a společnost
Základní pilíř celospolečenských změn,
které přináší tzv. čtvrtá průmyslová revoluce