Pro skutečné přínosy digitální ekonomiky pro konkurenceschopnost ČR je nutné, aby se společnost přetvářela na základě našich vlastních znalostí a naší vlastní a aktivní práce, nikoli pouze pasivním a opožděným přijímáním globálních trendů a produktů.

Proto se dílčí cíle zaměřují na rozmanité formy podpory jednotlivců a organizací a dalších subjektů, zapojených do základního i aplikovaného výzkumu nových technologických i společenských principů, do vývoje a ověřování nových zařízení a služeb, i těch, které inovativní produkty a služby pro podporu digitální ekonomiky uvádějí na trh.

Cílem je zajištění podpůrného zázemí výzkumným organizacím zaměřeným na základní a aplikovaný výzkum, start-upům i všem ostatním českým firmám s důrazem na MSP a dalším subjektům podílejícím se na vytváření a zavádění inovativních řešení a technologií do každodenního života. Nejedná se pouze o zajištění finanční podpory či zavádění daňových odpočtů, ale také o zajištění legislativního rámce umožňujícího rozvoj a vývoj technologií a inovativních řešení. Součástí podporovaného výzkumu jsou nejenom nejnovější technologie, jako je umělá inteligence, a jejich očekávané hospodářské přínosy, ale také poznání možných negativních dopadů na lidskou společnost a způsobů zajištění její dlouhodobé udržitelnosti.

Česká republika se aktivně zapojí do výzkumných a vývojových aktivit v rámci jednotného digitálního trhu. Klíčové je zejména efektivní zaměření týkající se zpracovávání enormního množství (objemu) dat, s cílem jejich efektivního využívání pro aktuální potřeby i budoucí výzvy digitální ekonomiky (např. Inteligentní dopravní systémy, kyberbezpečnost, stárnutí populace, výzkum a vývoj nových materiálů, včetně nanomateriálů atd.). V této souvislosti je také klíčové zabývat se problematikou vysoce výkonné výpočetní techniky (HPC) a rozsáhlých datových analýz (tzv. Big Data). Tyto technologie významným způsobem přispívají k řešení klíčových socioekonomických výzev např. v oblasti zdravotnictví (návrh nových léčiv a personalizovaná medicína), v oblasti průmyslu, stavebnictví a dalších oblastí (nové materiály, zkrácení vývojových a výrobních cyklů), v energetice (vč. např. efektivního využívání zdrojů energie, vývoje možných nových zdrojů energie, optimalizace distribuce energie).

Modernizace ekonomiky, rozvoj podnikání a konkurenceschopnosti by měly ve svém důsledku přispět k růstu produkované přidané hodnoty, životní úrovně a blahobytu celé společnosti. K tomu, abychom výhod nových technologií a toho, co přinášejí, dokázali plně využít, je třeba podporovat optimální digitální transformaci komerčního, neziskového i veřejného sektoru ve všech odvětvích společenského života. Důležitou roli přitom hraje i sociální dialog a legislativní i nelegislativní opatření v návaznosti na měnící se trh práce a sociodemografický vývoj ČR.

Pro pozitivní rozvoj české ekonomiky je třeba podporovat využívání nových technologií a obchodních modelů, vznik inovací a produkci s vysokou přidanou hodnotou. Zejména u organizací malé a střední velikosti je pak třeba efektivně podpořit opatření k zvýšení jejich takzvané “digitální zralosti”. Zároveň je právě pro ně klíčové dohlížení a vymáhání právních předpisů, zejména pravidel hospodářské soutěže, a to právě v nových a transformujících se odvětvích ekonomiky.

Digitalizace společnosti je mezioborovou agendou, přesahující z ekonomických odvětví jako jsou IT a telekomunikace, průmysl, stavebnictví, finance, energetika a služby do dalších odvětví, jako např. do kultury, zemědělství, zdravotnictví, sociálních služeb nebo veřejné správy (Smart Cities) i do ostatních segmentů společnosti. Účelem tohoto cíle je proto definovat hlavní agendy, systematicky je konsolidovat, sledovat jejich vývoj, vzájemně propojovat informace a koordinovat jejich praktické naplňování.

Obsahem cíle je potřeba rozvíjet relevantní schopnosti a vědomosti členů společnosti a vytvářet moderní trh práce s vysokými standardy. Klíčový je rozvoj takzvaných „digitálních dovedností “občanů, a to i v roli spotřebitel ů, jejichž práva jsou platná a aktuální i v digitální době a kteří o svých právech vědí a jsou motivováni jejich dodržování; vymáhat. Jedině tak zajistíme, aby rozvoj a ekonomický růst v této oblasti byl inkluzivní a přinášel vyšší stabilitu společnosti.

Součástí dílčích cílů jsou i opatření prevence a zmírnění negativních dopadů digitalizace a tzv. čtvrté průmyslové revoluce jak na ty občany, kteří jejich možností užívají, dále na ty, kteří jich užívají nadměrně nebo jsou na nich závislí, tak zvláště na ty, u nichž může dojít k vyloučení a vzniku nových typů menšin. Je třeba zvýšit schopnost obyvatel země podílet se na digitální ekonomice, na využívání jejích přínosů a také schopnost odolávat negativním dopadům.

Jedním z hlavních dopadů digitální ekonomiky, a především trendů automatizace, robotizace a umělé inteligence je proměna trhu práce očekávaná nejen v průmyslu či stavebnictví, ale i ve službách. A to jak z hlediska vytvoření nebo zániku různých profesí, tak i způsobu, jak bude práce vykonávaná a organizovaná. Nejde přitom jen o zmírnění negativních dopadů, ale i nově vznikající příležitosti, např. vyrovnávání nedostatku pracovních sil. V důsledku čtvrté průmyslové revoluce lze očekávat i výrazné změny v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti. Nové formy pracovních úvazků, nebo zprostředkování práce budou mít významný dopad z hlediska sociálního zabezpečení, zdanění, vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, ochrany zdraví či souladu rodinného a pracovního života. Zároveň dojde k vytvoření nových typů pracovních míst, spojených právě s těmito strukturálními změnami.

Proto je v této oblasti důležitá role státu jakožto aktéra, zajišťujícího soulad jednotlivých politik a ve výsledku zachování sociálního smíru. Důležité je přitom zapojení všech partnerů v rámci tripartity. Klíčová je hlavně modernizace počátečního vzdělávání, podpora dalšího vzdělávání a cílených rekvalifikací, nastavení podmínek na trhu práce a sociální politiky státu.

Předpokladem využití digitálních nebo digitálně podmíněných služeb Společnosti 4.0 je jejich dostatečná dostupnost kdykoli a kdekoli. Tento cíl je tedy zaměřen především na úkoly související s rozvojem infrastruktury, budováním internetových sítí a digitalizací televizního a rozhlasového vysílání.

Kvalitní sítě nové generace – kvalitní a dostatečné pokrytí vysokorychlostním přístupem k internetu je klíčový předpoklad ekonomického růstu ČR. Existence vyspělé internetové infrastruktury, která umožní rychlý rozvoj vysokorychlostního internetu do roku 2020 v souladu s cíli strategie Evropské komise „Digitální agenda pro Evropu“ (tedy dosažení přenosových rychlostí 30 Mbit/s pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s pro alespoň polovinu domácností) je z tohoto pohledu naprosto zásadní.

Zároveň musí vláda reflektovat i cíle „Evropské gigabitové společnosti“ do roku 2025, především strategické cíle definované Evropskou komisí v roce 2016, které jsou následující:

1. Všichni hlavní socioekonomičtí hráči, jako jsou školy, univerzity, výzkumná střediska a dopravní uzly, všichni poskytovatelé veřejných služeb, jako jsou nemocnice a správní orgány, a podniky spoléhající na využití digitálních technologií by měli mít přístup k velmi vysokému – gigabitovému – propojení (umožňujícímu uživatelům stahovat/nahrávat 1 gigabit dat za sekundu).
2. Všechny evropské domácnosti na venkově i ve městech by měly mít možnost připojení o rychlosti stahování nejméně 100 Mb/s, které lze navýšit na 1 Gb/s.3.
3. Všechny městské oblasti a také hlavní silnice a železnice by měly mít nepřerušované pokrytí technologiemi 5G, což je pátá generace bezdrátových komunikačních systémů. Jako prozatímní cíl by pokrytí technologiemi 5G mělo být komerčně dostupné alespoň v jednom velkém městě v každém členském státě EU do roku 2020.

Podpora výstavby veřejných sítí nové generace, jejichž přínos se promítne do dalších odvětví a poskytovaných služeb, je proto jedním z prioritních úkolů vlády ČR.

Součástí tohoto cíle jsou i opatření pro situace způsobené výpadky v síti elektrického napětí, kdy nebude možné využívat výhod digitalizace.

K tomu, aby digitalizovaná společnost dobře fungovala, a aby v ni organizace i občané měli důvěru, je klíčové zajistit bezpečnost v internetovém prostředí. Jedná se, jak o obranu proti kybernetickým útokům a zajištění efektivní a kvalitní kybernetické infrastruktury, tak o ochranu soukromí a osobních i obchodních údajů uživatelů.

Tuto důvěru a bezpečnost je nutné stejnou měrou zajistit napříč všemi sektory, vertikálami digitální ekonomiky. K tomu je potřebné zejména celostní porozumění všem rizikům a hrozbám a koordinovaný vývoj a aplikace odpovídajících opatření, obvykle kombinací právní regulace, technických opatření a vzdělávání a výchovy.

Bezpečná kybernetická infrastruktura tvoří nezbytnou podmínku pro rozvoj digitální společnosti. Vize ČR v oblasti kybernetické bezpečnosti jsou obsaženy v Národní strategii kybernetické bezpečnosti na období let 2015-2020 (NSKB) a v navazujícím Akčním plánu (AP KB). Mezi hlavní principy, relevantní pro rozvoj digitální ekonomiky, patří efektivní zajišťování kybernetické bezpečnosti prvků kritické informační infrastruktury (dále KII), rozšiřování expertní základny, spolupráce státu se soukromou a akademickou sférou, podpora výroby, výzkumu, vývoje a implementace technologií s cílem zvýšit konkurenceschopnost ČR a ochránit její digitální ekonomiku. Nedílnou součástí je i osvěta a zavádění minimálních bezpečnostních standardů. Oblast kybernetické bezpečnosti je také jedním z témat, která se intenzivně diskutují na evropské úrovni. Dokladem tomu je například schválení evropské směrnice o bezpečnosti sítí a informačních systémů (NIS), které vedlo k rozšíření působnosti zákona o kybernetické bezpečnosti na další subjekty s celospolečenským významem. Z toho důvodu je třeba vedle kritické informační infrastruktury zmínit i provozovatele základních služeb a jejich systémy, potažmo i poskytovatele digitálních služeb.

Bezpečnost v prostředí internetu má i druhou stránku, ochranu soukromí a osobních údajů jeho uživatelů a také ochranu majetku, duševního i fyzického zdraví a sociálních a společenských vztahů. Digitální ekonomika již dávno není pouze doménou odborníků nebo poučených laiků. Moderní informační a komunikační technologie umožnily využívat osobní údaje v dříve nebývalém rozsahu. Běžní uživatelé často netuší, že prostřednictvím digitálních technologií je velice snadné sledovat jejich chování coby spotřebitelů i občanů. Získané informace mohou být využity různými způsoby, například k zacílení reklamy, ale také zneužity ke kriminálním účelům.

Nezbytné je rovněž zvýšit schopnost reakce ČR, jako členského státu EU, na kybernetické útoky, vytvořit účinné odstrašující mechanismy a prosazovat trestněprávní důsledky, aby byli evropští občané, podniky a orgány veřejné správy lépe chráněni.

Legislativní a regulatorní oblast patří k nejvýznamnějším přínosům a také možným překážkám ze strany státu jako normotvůrce pro oblast digitální ekonomiky. Hlavní výzva spočívá v zajištění právní jistoty občanů, podnikatelů a investorů a na vytvoření konsistentního, efektivního a předvídatelného právní prostředí.

Zásadní inovace a změny společenských paradigmat digitální ekonomiky se budou přirozeně dostávat do rozporu s platným právem a zejména s etickými otázkami. Především problematika umělé inteligence představuje jednu z největších výzev, která stojí nejen před ekonomikou, ale celou společností v následujících letech. Tento cíl tedy bude řešen samostatně a průřezově, nejen jako součást ostatních cílů jako vzdělávání a trhu práce.

Cílem je tedy zajistit, aby legislativní rámec dokázal reagovat na stávající a nové technologie a další prvky digitální ekonomiky a jejich neustálý vývoj. To souvisí zejména s ochranou a výkonem práv fyzických a právnický ch osob, aniž by docházelo k brždění rozvoje těchto nových technologií a nových byznys modelů. Zároveň je třeba zajistit, aby legislativní rámec významně nezaostával za vývojem ve všech oblastech digitální ekonomiky a umožnil tak jejich další rozvoj. To se týká především nejnovějších aspektů jako např. globálních distribuovaných systémů důvěry, technologie blockchain, tvorba regulatorních sandboxů apod.

Právní úprava musí zajistit také odpovídající ochranu osobních údajů, včetně informovanosti dotyčných osob o jejich zpracování, ale také jejich technické zabezpečení, aniž by tím však zásadně snižovala schopnost evropských firem inovovat a posilovat svoji konkurenceschopnost v rámci dynamického digitálního trhu.

Zatímco podmínkou úspěchu a jedním z cílů IKČR je Digitálně přívětivá legislativa (DPL), ve smyslu podpory digitalizace veřejné správy, pro tuto Koncepci a pro koncepci Česko v digitální Evropě bude třeba se zaměřit na „digitální přívětivost“ práva ve všech dalších aspektech života společnosti, zejména občanského, obchodního, autorského a patentového, ale i trestního a dalšího práva.

Pro zajištění rozvoje digitální ekonomiky, inovací a konkurenceschopnosti jsou potřeba dlouhodobě udržitelné způsoby jejího financování. Především vysoce inovativní obchodní modely se bez stabilního a robustního zdroje financí neobejdou a nemohou rozvíjet a jejich nedostatek tak brzdí celou ekonomiku. Důležitým zdrojem pro oblast nových technologií a inovativních řešení jsou nejen Evropské strukturální a investiční fondy, ale také soukromé zdroje a způsoby financování, které mají v této oblasti celosvětově klíčovou roli. Zásadní je především podpor a investic a kapitálových trhů při jejich financování digitální transformace společnosti, flexibilnější a nové alternativní formy financování a zajištění zdrojů rizikového kapitálu pro rozvoj inovačního ekosystému.

Vzhledem k horizontální povaze opatření v digitální ekonomice je třeba vytvořit funkční koordinační mechanismus, který bude institucionálně ukotven tak, aby mohl efektivně koordinovat aktivity v oblasti digitální ekonomiky napříč veřejnou a státní správou a bylo zajištěno jeho financování. Koordinace musí probíhat nejen napříč státní a veřejnou správou, ale také se zapojením hospodářských a sociálních partnerů.

Mimo jiné potřebné zajistit komunikaci mezi příslušnými institucemi a zjednodušit stávající mechanismy pro maticovou koordinaci, a to zejména:

1. mezi oblastmi Digitálního Česka,
2. mezi těmito hlavními cíli digitální ekonomiky,
3. mezi jednotlivými sektory (vertikálami digitální ekonomiky a jejich konkrétními cíli),
4. vytvoření synergií a vazeb s dalšími inovačními projekty a programy v rámci státní a veřejné správy.

Dále je zapotřebí vytvořit mechanismus, zajišťující kontrolu a zpětnou vazbu ke koordinaci a řízení realizace této koncepce jako takové, v souladu s novým statutem RVIS